Drahý Franto a kluci,
moc bych tobě a klukům chtěla říct, jak velice nás mrzí, co se stalo. Ani v tom nejhorším snu nikoho z nás nenapadlo,
že by nám Jituška mohla navždy odejít.
Ikdyž jsme si zároveň všichni uvědomovali vážnost té zlé nemoci, jež ji postihla, přesto jsme věřili, že ona
tuto nemoc porazí svou obrovskou a neoblomnou chutí do života, kterou jsme na ní velice obdivovali a milovali.Snad právě
pro tyto krásné vlastnosti nikdo z nás do poslední chvíle nechtěl uvěřit té strašné zprávě, že se ta zlá nemoc vrátila a onu
krutou skutečnost, že už Jitušku neuvidíme, si nejsme schopni připustit dodnes. Moc mě mrzí ta velká vzdálenost, jež je
mezi námi, jelikož bych vás ráda objala a podržela za ruku, neboť v těchto chvílích všechna slova, která teď píšu nemohou
vyjádřit ten velký zármutek, jež cítíme a současně také upřímnou touhu poskytnout vám co největší podporu v této
přesmutné době.
Moc na vás myslíme a máme vás moc rádi!!! Martina Denešová
13. 1. 2011