Narodil se v Praze, v prvním roce po válce, 10. ledna 1946 rodičům Haně a Rudolfovi Konvalinkovým jako prvorozený syn. Od dětství měl problémy s kyčelním kloubem, hrozilo mu, že nebude chodit, byl často hospitalizován. S hendikepem se ale úspěšně popral a nakonec celý život nadšeně provozoval turistiku a stal se také značkařem. S manželkou Martinou turistickými značkami označili stovky kilometrů cest v okrese Benešov i mimo něj. Povoláním byl učitel, na umístěnku se za socialismu dostal na učitelské místo v Bystřici u Benešova, ale učit dlouho nevydržel, chyběla mu servilita k režimu a legitimace KSČ. Našel si klidné místo v technické službě školám a dlouhá léta opravoval veškerou techniku pro školy a školky na celém okrese. Neměl na to žádné speciální vzdělání, ale opravil zázračně úplně všechno. Hodně fotil a později točil videa z různých cest a výletů, které pravidelně podnikal. Byl tak trochu pedant a perfekcionista a tak všechno kolem sebe upravil a předělal tak, aby to vždycky perfektně fungovalo, nic nevrzalo, nekřížilo se, nedrhlo, nesnášel hajdaláckou práci. Poslední roky ho v chůzi a práci hodně omezovala roztroušená skleróza, zase ho dostihlo omezení, i když z jiných důvodů, než mu byly předpovídány v dětství. Ale nevzdával to, přesedl na kolo a pak na elektrickou tříkolku a zůstal v pohybu. Žil poslední roky s manželkou na chatě na Březové, kde mu bylo nejlíp, kde to měl hrozně rád. I když se poslední měsíce chránili, jak jen mohli, dopadlo to jak v "šípkovém království", všechny "trny odstranili", přesto se Růženka píchla. A Covid tentokrát zabíjel.

Z prvního manželství má dceru Hanu a Pavlu. Ve druhém vyženil dceru Lucii. Dohromady má 4 vnuky, Matyáše, Mikuláše, Rémyho a Jana a vnučku Naděnku.

Děkujeme za Vaše vzpomínky, fotky a projevy soustrasti. Celá Petrova rodina